Zpěk v UK

15. 05. 2012 | † 25. 07. 2012 | kód autora: crt

Táák, abych vás taky zasvětila do tajů svého dobrodružného života. Jsme zpátky v Anglii a každý den, každá minuta i hodina tady jsou vyčerpávající. Ale od začátku. Ještě než jsme v úterý odjeli.

Položila jsem si otázku, co když se rozhodnu tady zůstat? Bude to Maxovi jedno, bude mě přemlouvat ať se vrátím, nebo tady třeba bude s náma? Každopádně jsem si řekla že nebudu čekat na to až budou kluci nemocní a rozhodla jsem se navštívit svojí dětskou lékařku, kterou jsem neviděla už pěkných pár let a byla jsem se zeptat, jestli by k sobě nevzala kluky. A tak jsme založili kartu a kluci mají svojí novou doktorku. Řekla jsem jí jak se věci mají, že vůbec nevím jak dlouho tady budeme a ona že je to vpohodě, že se kdykoliv stačí zastavit, říct že jedeme pryč, ona já karty do archivu a pak je kdykoliv vytáhne.  To bylo tuším minulý pátek. 

Víkend byl fajn, počasí bylo pěkný, v sobotu za mnou přijela kamarádka s dvouletým synem, tak jsme si udělali pěkný den, večer jsme seděli u ohně a grilovali a nakonec tady i přespali. V neděli ráno odjeli a já jsem měla strašnou chuť uvařit něco složitýho. Ale nakonec jsem udělala jen kuřecí roládu s hranolkama. Který byly pracný, protože je nikdo nekoupil, takže jsem je dělala z normálních brambor. Už nikdy více 

V pondělí šel táta do nové práce, takže po třech týdnech co byl od rána do večera doma to byla příjemná změna. Úplně jsme si to s klukama užili. Vytáhla jsem jim na zahradu deku a oni si tam lezli, ale pak začali lozit i po trávě a já nechtěla vytahovat klíšťata, tak jsme šli na procházku. V kočárku už se jim taky moc nelíbí, hlavně když se zastaví. Člověk by řekl, že když už žiju X let ve městě, že mi město bude chybět. Ale vůbec, takhle klidná vesnice kde občas zaštěká pes mi vyhovuje úplně maximálně.

V pondělí večer idylka škončila. Volali mi z Oxordské nemocnice, že Maxe srazilo auto a je to vážný. No a co asi můžu dělat že? Sbalila jsem nám věci, v noci jsem skoro nespala a ráno jsme jeli. Kluci byli po pár hodinách jízdy už protivný, já jsem byla celá nesvá, zastavovala jsem snad na každý benzince, ale jinak jsem to odřídila vkuse. Ani jsem nechápala proč je v nemocnici v Oxfordu, když je tam stejně dobrá nemocnice jako v Readingu. "Domů" jsme dorazili chvíli po půlnoci, do nemocnice jsem volala, nikdo mi nic neřekl, jen ať se stavím ráno a že by mě k němu stejně nepustili kdybych tam teď jela a jeho ošetřující doktor a doktror co ho operoval tam stejně není. No prostě bordel, když nic neřeknou ani manželce. 

Tak jsme tam jeli hned ve středu ráno. Nefungoval jim výtah, takže jsem táhla kluky v autosedačce 4 patra, tam se jeden pár nabídl že mi pomůže, tak je 2 patra nesl on. Maxe udržovali v umělým spánku. Když jsem ho viděla, tak jsem brečela. Tohle bych nepřála ani největšímu nepřítel...

.... Nikdo mi vlastně ani neřekl jak se to stalo, prostě ho někde mimo přechod srazilo auto a on pak prolítl předním sklem jakoby do toho auta. Všude modřiny, rozřízlá tvár od skla.. Absolutně nechápu jak se něco takovýho může stát uprostřed tak rušnýho města, kde já jsem většinou jela maximálně těch 50 km/h. Bylo to odpoledne, takže všude museli být narvaný silnice. 

Doktor mi řekl, že podle policie za to ten řidič nemůže (kluk, kterýmu je 22, ten má mimochodem jen drobný škrábance) a že je to Maxova chyba, když přecházel mimo přechod. 

Z umělýho spánku ho probrali včera, ale zatím nemluví, nehýbe se a bez přístrojů by nedýchal. Když vidí kluky, tak se trochu usměje. No ale kluci nevydrží sedět v klidu v sedačce nebo na posteli, takže tam mluvím s Maxem, přitom běhám na dětma, který mi většinou zalezou pod postel a tam se smějou. Každopádně je to náročný a vypadá to že tady pár týdnů/měsíců zůstaneme. 

Všechno mi tady vadí, auta, ruch velkoměsta, i když jsme spíš na okraji. Chybí mi vesnice, táta, ty přátelský lidi, kteří se vás každý ráno zeptají jak se máte když vás vidí jak věšíte prádlo.. Jsem rozhodnutá se vrátit do ČR a zůstat tam, až se Max uzdraví. Řeknu mu že chci žít tam a bude mít na výběr, jestli půjde se mnou nebo zůstane tady. Nevím proč bych se měla pořád přizpůsobovat jen já, no ne?

 No nic, půjdu nachystat oběd na zítra a pak spát, protože jsou ty dny fakt únavný. Na pátek mám slíbený hlídání na celý odpoledne, tak budu moct být u Maxe dýl, jenže co tam chcete dělat. On nemluví, doktoři mi nedokážou říct jestli vůbec pořádně chápe to co mu říkám, jestli dokáže pochopit ty souvislosti, ale údajně je den ode dne lepší. Tak uvidíme. 


 

Jo a včera jsem mluvila s Lili, kdybyste náhodou někdo četl její blog. Mám vám říct, že se omlouvá za zrušení, ale jen 4x psala jeden článek a ani jednou se jí neuložil, tak se naštvala a v afektu ho smazala. Ale u nový rodiny se má suprově, mimčo má úplně pohádkový, má tam kamarádku a další jí přijede v červnu   

 

2222

Začínají mít pořádný tvářičky, to oni by se pořád natahovali pojídle. Ale oni to vyběhají :-)

111111

 


Zobrazit další články tohoto autora

Související články

Copyright © 2008-2018 Hups.cz. Všechna práva vyhrazena.