Srpen 2006

14. 07. 2011 | † 25. 07. 2012 | kód autora: crt

Tak, přešlo mě naštvání na nespolehlivý internet a tak jdu popisovat srpen 2006 Co jiného můžu taky dělat, když mám nakázáno ležet v posteli. Tak aspoň střídavě ležím v obýváku u televize, spím nebo ležím v ložnici s notebookem na nohách. Max mě chodí kontrolovat, dneska odešel do práce o půl 8. A byl se na mě podívat v 9, v 10 se pro mě stavil a šli jsme na kontrolu, pak mě odvezl domů a byl tady zase před půl hodinou. Ale je to od něj milí jak se stará. Pořád si říkám, že ho ta starost musí jednou přejít, ale vydrželo mu to už 5 let, tak by mě zajímalo kdy to bude. Ale čím dýl, tím líp, samozřejmě A teď si tak uvědomuju, že dneska je to přesně 5 let kdy jsme se seznámili s Maxem. Bylo to v pátek 14. července ve škole. Musím mu to připomenout. A teď ta Anglie.

V pátek jsme teda byli s Maxem v hospodě. Odešli jsme kolem 1 a pak jsme do půl 6 seděli venku v parku. On seděl na lavičce, já mu ležela na klíně a koukali jsme na hvězdy. Když pak začali lidi chodit do práce, uvědomila jsem si, že bych ráno měla vstávat k dětem a tak jsme šli. Ještě tak půl hodiny jsme si povídali u nás před domem, protože oba nesnášíme loučení, co vám budu povídat   Takže jsem se dovnitř dostala až o půl 7!! V kuchyni jsem se napila a na stole byl papír, docela mě to pobavilo:

11:48 p.m. Nejsi doma. Mám o tebe strach

1:05 a.m. Stále nejsi doma a já se bojím.

2:45 a.m. Nejsi doma, nestalo se ti nic?

3:29 a.m. Tvůj pokoj je prázdný a já se o tebe bojím!

5:50 a.m. Ty nejsi doma Ájo?! Jestli se ti něco stalo, tak si to neodpustím :-(

5:59 a.m. Jsem směšná :-D Snad sis užila pěknou noc. Promiň, bojím se o tebe, až se vrátíš, stav se za mnou v ložnici.

V 10 večer jsem jí psala že přijdu později, asi jsem měla dodat kdy Nahoře jsem teda nakoukla k ní do ložice a ona spala. Tak jsem jí napsala vzkaz, že jsem doma a že se omlouvám že se o mě bála a dala jsem jí ho na noční stolek. Pak jsem sebou plácla do postele a spala.

V sobotu mě probudilo sluníčko, které mě pálilo do tváře. Bylo už nějak podezřele vysoko, tak se kouknu na hodiny a ono bylo půl 12!!!! Jaktože mě děti nevzbudili? A měla jsem přece nastavený budík na půl 8!! Tak jsem rychle vstala, hledám oblečení a na stole jsem měla vzkaz. "Děkuju za všechno. Vzala jsem děti do Londýna za Jamesem, pak půjdem kupit věci do školy pro Mani. Oběd máš v ledničce, užij si krásný den s přáteli. Saša ti určitě chybí. Snad sis užila krásnou noc. Max je sympaťák ;-) Jsi ta nejlepší au-pair kterou jsme kdy měli. Nejhodnější, nejmilejší, nejlepší. Dole na stole máš peníze za ty 2 týdny. Máme tě moc rádi a vžycky tě budeme mít rádi :-)

Oooh, tak milé

....vzpomina.cz/FCKeditor2/editor/images/smiley/msn/heart.gif"> Koukla jsem na mobil, zpráva od Saši. O půl 10 mi psala že by se stavila. Tak jsem jí volala a řekla jak to bylo a že by se mohla stavit teď. Tak teda jo. Trochu jsem se zcivilizovala. Pak jsme si dali oběd od Olívie. Nechala mi tam 400 liber!! Můj týdenní plat je 80. Tak jsem jí volala, zeptala jsem se jak je Jamesovi a prý dobře, tak jsem byla ráda. Pak jsem jí řekla, že si vezmu jen 160, což by byl můj normální plat na 2 týdny, ale po dlouhé diskuzi jsem musela slíbit, že si nechám 400. Sašenko? Jedeme nakupovat

Tak jsme vzali auto a namířili jsme si to směr Londýn. Koukli jsme všude. London Eye, knihkupectví, vybírali jsme dárek pro Sašinu HM a pak jsme samozřejmě zakotvili u oblečení. Měla jsem našetřeno už víc, tak jsem brala všechno co se mi hodně líbilo. Sukni, dvoje kraťasy, 5 triček, šaty, žabky, baleríny, boty na podpadku, bílé a černé společenské kalhoty, kšiltovka, náušnice, kabelka, úžasný parfém,náramky a šátek + kosmetika. A přes všechny slevy mě to vyšlo v přepočtu jen na 3 500,- a to mi přišlo jako slušná cena. Byl to největší nákup za celý můj život ( ani do  teď větší nebyl ) ale udělala jsem si radost za ty týdny s dětmi. Pak jsme všechno naskládali do auta a šli se ještě trochu projít. Saša se pak zastavila a říká: Slyšíš to?

A co?? Asi jsem hluchá. Po chvíli už jsem začala slyšet rockovou hudbu jako Saša. Šli jsme podle sluchu a došli jsme k obrovskému pódiu, mohlo tam být pár tisíc lidí. Nějaký festival, či co a jelikož já i Saša milujeme rockovou  hudbu a bylo teprve 5 p.m. tak jsme si řekli, že chvíli tam zůstat můžeme. Po pár minutách k nám přišel nějakej kluk s tím, že se moc líbíme jeho kamarádům. Stáli asi 20 metrů od nás a byli totálně opilí. Pak se k nám nějak dostali, představili se a mě připadali nechutní. Ale Saša se bavila, tak jsem to nechtěla kazit a  bavila jsem se s tím střízlivým. Bylo mu tak 28+, vypadal vpohodě. Pak jsme se nějak dostali k tomu, jestli mám přítele, tak jsem řekla že ano. A on, že prý skočí pro pití. Tak šel pro pití a už se nevrátil. Tak jsem napsala Maxovi, vyměnili jsme si pár SMS a on pak že mi zavolá, že mě musí slyšet. Tak mu píšu že ne, že jsem v Londýně na nějakém festivalu a že bych ho neslyšela a pak mi přišla SMS "Ty jsi tady taky?" Tak jsem se začala rozhlížet, pak jsem se zarazila a musela jsem se smát sama sobě. Tisíce lidí a já doufám že ho uvidím. Domluvili jsme si místo kde se sejdeme a tak jsem táhla Sašu sebou. Byla naštvaná, ale byla bych blázen kdybych jí tam nechala s opilýma klukama. Max sebou naštěstí přivedl kamaráda, byl to manažer jedné z účinkujících skupin a Saša si rozumí s každým kdo s ní aspoň trochu flirtuje, takže si rozuměli. Zašli jsme na kafe a na koláč, pak jsme ještě chvíli poslouchali a pak kolem 8pm. začalo pršet, tak jsme se rozloučili a jeli domů. Cestou cestu jsem poslouchala, jak je George úúúžasný. Je to španěl a že měl takovou úžasnou jiskru v očích. No pro měl měl jiskru v očích jen mů Max 

Vyhodila jsem jí před domem a jela jsem domů. Děti už spaly, jen Ben plakal, Olívia ho zrovna krmila. Tak jsme se bavili o tom jak jsem se měla já, jak oni, co James. Byla nadšená že všech věcí které jsem si koupila a tak jsem jí slíbila, že si kdykoliv může cokoliv půjčit. Omlouvala se mi, že kvůli ní jsem nemohla chodit do školy, ale nevadilo mi to. Prázdninový kurz byl zdarma a teď od září jsem stejně chtěla začít chodit na nějaký jiný, protože si myslím, že moje angličtina byla už dobrá. Lákala mě francoužština, italština, kreslení nebo třeba tanec. Na hodiny tance jsem chodila od první třídy a přestala jsem až v osmé třídě, kvůli mánině nehodě. Tím byla Olívia nadšená, prý mi sežene v Londýně nějaký letáčky. Chvíli jsme tam ještě poseděli. Prý je Jamesovi už dobře a že by ho do příštího víkendu mohli pustit.

Jinak pro Oliho by si ve středu měla přijet máma a Mani jde příští pondělí do školy. Podle mě je úplně ujetý, že děti chodí do školy už od 5 let, když sotva mluví. Mani jsou 4, 5 jí bude v listopadu a stejně musí jít.  Taky se Olívia zmínila, že její kamarádka, která bydlí ve Wokinghamu, to je asi 20 minut autem bude mít od září novou au-pair, takže bysme se mohli seznámit. Jasně, proč ne. Do Wokinghamu budu denně vozit Mani do školy. Jak jsem řekla, příští pondělí tam nastupuje na soukromou školu Bearwood College. Škola drahá jako nechci říkat co, ale babička prý chce pro svoje vnoučata jen to nejlepší. Ročně se platilo přes 8 000 liber (okolo 200 000,- ) + dobrovolně pojištění. Je to škola, která připravuje děti třeba na Oxoford, Cambridge a takové známé univerzity, tak třeba z Mani jednou bude studentka Oxford Collage

bearwood college

S Olívií jsme si ještě chvíli povídali a pak jsem šla hodit sprchu, napsala jsem pár mailů domů a kamarádům a šla jsem spá...


....

Ráno jsem se probudila brzo, tak jsem šla udělat snídani. Olívia s Benem přišli chvíli po mě. Už se nám dole vyklubal první zoubek. Takovou radost jsme z toho všichni měli A začíná trochu vykukovat i druhý. Prý celou noc nespal, neplakal, spíš jen tak pofňukával. Mani prý vylezl první zub až v desátém měsíci. Kluci jsou asi rychlejší. Pak se kolem 9 probudil Oliver a po půl hodině i Mani. Ta zase měla náladu. Neměla  hlad, nechtěla se převléknout, nechtěla jet za tátou, nechtěla jít nakupovat věci do školy nechtěla nic. Oliver jí pak dal pěstí do zad, aby se prý začala chovat normálně. Olívia byla zrovna dole ve sklepě a dávala prádlo do pračky, já jsem chovala Bena protože plakal, do toho se tam děti začali mlátit, oba samozřejmě brečeli, protože Oliver tahal Mani za vlasy, ona ho kopala, tak jsem rychle položila Bena, který samozřejmě začal brečet taky, uklidňovala jsem je tam, Mani jsem vzala pod paži, ale ona ho pořád držela a škrábala, on jí pořád držel za vlasy. Takže Oliver brečel, Mani pištěla, Ben plakal a já křičela na ně. Rodinná idylka Pak naštěstí přiběhla Olívia co se děje a tak mi pomohla. Každý si musel sednout do jednoho koutu v obýváku tak, aby na sebe neviděli a měli tam sedět tak dlouho, dokud se jeden druhému neomluví. Já mohla zase chovat Bena a bylo TICHO!!! Nikdy jsem tak nemilovala ticho.

K obědu jsme obědnali pizzu, protože se Olívii nechtělo vařit. Po obědě jsem jeli za Jamesem. V autě byl klid, protože děti spolu nemluvili a Ben spal, tak jsem mluvila jen já s Olívií. Když jsme pak vystoupili z auta, vzala jsem si děti stranou a ptala jsem se, jestli spolu už začnou mluvit. Mani s nafouknutýma tvářičkama odešla a Oliver se na mě podíval, pohladil mě po tváři a řekl: Tebe mám rád, Bena, tátu a Olívii taky. Na mámu se netěším, ale už chci být doma. Ona není dobrá sestra. Tak jsem mu to vymlouvala, trochu jsme si promluvili a šli jsme za tátou. Děti byli hodné, Mani seděla u Olívie, Ben spal a já jsem měla na klíně Olivera. Držel mě kolem krku, mluvil s tátou a každou chvíli mi zašeptal do ucha, že mě má rád. Pak se jen zvedl a šel ke koši vyhodil žvýkačku, Mani ke mě přiběhla a sedla si za mnou. Oliver pak přišel a řekl jí ať jde pryč. Ona že ne, že nejsem jen jeho au-pair a že se budou střídat. Tak jsem je uklidnila hned na začátku. Mani si pak lehla vedle táty z jedné strany a Oliver z druhé. Ben se pak probudil, plakal a nechtěl přestat. Tak jsem s ním šla na chvíli ven. Nakrmila jsem ho, dala jsem si kafe z automatu a šli jsme nahoru. James si chvíli choval Bena a  pak jsme jeli pryč. Chtěli jsme se stavit pro nějaké ty věci do školy, ale tam kam jsme chtěli jít bylo zavřeno a tak Olívia rozhodla, že koupí až to, co jim doporučí ve škole.

Tak jsme teda jeli domů. Cestou jsme se ještě stavili u babičky, děti už spolu začali zase trochu normálně mluvit. Tam jsme si dali čaj a toast, pohrála si s dětmi a když Ben zase začal plakat, jeli jsme domů. Pomohla jsem děti vykoupat, vyčistili jsme zoubky, přečetla jsem pohádku. Pak jsem se nechala přemluvit a zůstala jsem s Mani dokud neusnula a nakonec jsem usnula dřív než ona Tak jsem se přesunula k sobě a usnula jsem jak mimino.

 hádka

Zobrazit další články tohoto autora

Související články

Copyright © 2008-2018 Hups.cz. Všechna práva vyhrazena.